Náš pohled lze shrnout do jedné myšlenky: průmyslový design není druh umění ani prostředek sebevyjádření. Je to pečlivá a odpovědná práce pro společnost – a není to vůbec nadsázka. Když se řekne „průmyslový design“, vybaví se nám drahá sportovní auta, exkluzivní nábytek, umělecké předměty, luxusní zboží a módní průmysl. Ano, to je špička ledovce, klišé z lesklých časopisů. Samo o sobě to není špatné – je to obrovské odvětví s ohromnou kapitalizací.
Tyto předměty nás ale v běžném životě neobklopují. Náš život utvářejí a zpříjemňují docela obyčejné věci: příbory, kterými jíme; kliky dveří a oken, kterých se dotýkáme; ramínka, na která věšíme oblečení; krabice a nádoby, v nichž uchováváme věci i dobroty; spotřebiče, které nám vaří, perou, ukazují a informují; hračky, které dělají radost našim dětem; nářadí, se kterým stavíme, opravujeme a u kterého si prostě odpočineme; zařízení, která nám šetří peníze, čistí vodu, dávají světlo, teplo a bezpečí – a mnoho dalších, málokdy nápadných, ale nenahraditelných věcí.
Navrhujeme design pro lidi.
Vývoj nového výrobku začíná designovým výzkumem, jehož cílem je získat ucelený obraz o tom, jak člověk interaguje s okolním světem, a na tomto základě promyslet všechny aspekty návrhu nového výrobku. Úkolem designéra je předvídat, jak na technickou novinku zareagují různé skupiny zákazníků.
Na základě výsledků výzkumu vzniká koncept výrobku, který prochází třemi fázemi: první skici, propracované skici a fotorealistické vizualizace. Nejdůležitější je v této fázi navrhovat s vědomím, že jde o skutečný výrobek, který se bude vyrábět. Proto je třeba hned od začátku alespoň přibližně odhadnout, jaké materiály použít a jak výrobek udělat funkční. Finální koncept schvaluje zákazník, který z přibližně 15 návrhů vybere 1–2.
Panuje názor, že po průmyslovém designu na Ukrajině není poptávka. To není pravda. Vezměme si příklad: majitel firmy, který hodně cestuje po světě a na veletrzích sbírá nejlepší vzorky výrobků, si poskládá určitou představu o novém výrobku a spolu s hromadou katalogů ji přinese svému grafikovi, který umí pracovat v Illustratoru a Photoshopu a jednou za dva měsíce navrhne nový leták „Pozor, akce!“. Společně vytvoří něco, co připomíná skicu a čemu říkají „průmyslový design“, a pak celou práci předají inženýrovi. A tady začíná to nejzajímavější. Historicky je hlavním úkolem konstruktéra navrhnout zařízení, které funguje a dá se snadno vyrobit. Za to je placen. Pro konstruktéra je proto každý přístroj často hranatou krabicí a každé ramínko hřebíkem ve zdi. Jednoduché a funkční. Konstruktér tedy po několika měsících vývoje předá výkresy do výroby, tam vyrobí vzorek, slavnostně ho představí – a nikdo nechápe, proč je šéf nespokojený. Krabice v pořádku, hřebík v pořádku, všechno funguje, jako vždycky. Nakonec jde výrobek kvůli termínům do výroby a šéf zase odjíždí do zahraničí zjistit, jestli něco nepřehlédl.
Kdo za to může? Průmyslový designér – protože v tomto řetězci chybí. Dobrou zprávou je, že si stále více ukrajinských firem uvědomuje význam průmyslového designu a vnímá ho jako nedílnou součást vývoje výrobku.
Reálný průmyslový design je ten, po kterém je na Ukrajině a v našich výrobních podnicích poptávka – tedy design, který vydělává skutečné peníze.
Zaprvé, není žádným tajemstvím, že nejrozšířenější a nejlevnější výrobky jsou z plastu. Na Ukrajině je tradičně mnoho „plastových“ výrob – toto odvětví je u nás dobře rozvinuté od sovětských dob až dodnes. Naši odborníci umějí vyrábět formy a máme dobré vybavení: vstřikovací lisy, extruzní linky, vyfukovací i rotační zařízení a také kovoobráběcí stroje pro výrobu forem. Proto vývoj technických výrobků z plastu na Ukrajině vždy byl a bude žádaný. Velmi žádané jsou také výrobky z plechu.
Není těžké určit, co se na Ukrajině vyrábí: nejrůznější nádoby (nádobí, lavory, přepravky, kanystry, láhve atd.), stavební materiály (hmoždinky, profily, konstrukční prvky oken, dveří a profilových systémů atd.), elektroinstalační výrobky (zásuvky, vypínače), elektrické přístroje (elektroměry, elektroautomatika, spojovací technika, pevné telefony), vážicí a měřicí technika, topná a vzduchotechnická zařízení (ventilátory, mřížky, revizní dvířka atd.). Většina těchto výrobků je z plastu nebo z plechu. Všechny se na Ukrajině vyrábějí v obrovských objemech, velká část se vyváží a celkově jde o velkou kapitalizaci. Všechny samozřejmě potřebují atraktivní vzhled a kvalitní, moderní průmyslový design. Přitom zlatým dolem nejsou výrobky pro koncového spotřebitele, jako je nádobí nebo bytové doplňky, ale výrobky pro firmy – tedy ty, které se používají v dalších technologických procesech: uzávěry (zátky na lihoviny, víčka a kanystry na motorové oleje), obaly pro balení potravin, prvky stavebních konstrukcí a dokončovacích systémů. Jde o sektor B2B, kde jsou vždy potřeby i peníze. Buďme realisté: po průmyslovém designu aut a mobilních telefonů u nás poptávka není a designové židle, lampy a vany se u nás nebudou prodávat, dokud průměrný příjem obyvatel nedosáhne alespoň 2 000 USD. Ano, v Evropě je to velký byznys, vyplatí se to tam, a proto je po tom poptávka – ale ne proto, že by Evropané byli k designu vnímavější než my. Jsou prostě bohatší. To je byznys.
Problém č. 1: nikdo nechce pracovat v „reálném sektoru průmyslového designu“ – naše průmyslové designéry nebaví navrhovat lepší tvar hmoždinky nebo vymýšlet pohodlnější uzávěr plechovky se sledi.
Rada pro designéry č. 1: dělejte reálný průmyslový design. Držte se modelu B2B. Vaším zlatým dolem jsou výrobky pro firmy a výrobky na export.
Problém č. 2: úspěch výrobku závisí na úzké spolupráci průmyslového designéra a konstruktéra. Kvůli událostem, které všichni známe, však u nás mladí inženýři téměř nejsou. Jsou mladí programátoři a elektronici. Poměrně hodně je konstruktérů nábytku. Trochu je i mladých vývojářů zařízení a strojních inženýrů. Konstruktérů forem a plastových dílů je ale málo. Představte si teď objem výroby plastových výrobků celkově a podíl plastu v průmyslovém designu zvlášť – ta propast je obrovská. A není tajemstvím ani to, že spolupráce designérů se „starou gardou“, inženýry „sovětské školy“, bývá složitá. To je specifikum našeho průmyslového designu.
Rada pro designéry č. 2: nespoléhejte se plně na inženýry. Sami musíte být inženýrem i technologem.
Teď od teorie k praxi – podrobněji k tomu, z jakých etap se skládá proces vývoje průmyslového designu.
Termíny závisí na složitosti projektu. Proces může být poměrně pracný, s řadou dalších etap a zdlouhavým schvalováním.
Po schválení designu začíná konstrukce výrobku: vnitřní konstrukce a díly připravené pro výrobu. Následuje výroba prototypů a příprava sériové výroby. Příklady našich projektů průmyslového designu najdete v portfoliu.
